Dokonalá idyla

Ráno vyjdete na terasu s kávou v ruce, podíváte se směrem k východu, kde právě vychází slunce. Ptáci štěbetají a stromy na zahradě, co jste zasadili vlastníma rukama, tiše šustí v lehkém ranním větříku. Ano to je idyla života v domě. To je to plus, co sebou přináší vlastní střecha nad hlavou.

Padá sníh, už dlouho padá, leží snad všude. Leží na cestě k domu, leží na příjezdu do garáže, všechny stromy a keře, co jste zasadili vlastníma rukama, se pod jeho tíhou ohýbají a dokonce praskají. Statečně vezmete lopatu a odhrabujete. Nejenom z cesty a příjezdu, ale i před hlavní branou na ulici. A je hotovo. Bohužel teď zrovna přejel prohrnovací vůz a odhrnul sníh znovu před Váš vchod. Takže znova a opakovat. Tak to je druhá strana života pod vlastní střechou. Nikdo za obyvatele nic neudělá, vše si musí udělat sami. A pokud ne zrovna udělat, tak sami zaplatit.

V bytě máte klid. Nezajímají Vás venkovní kalamity, ale řešíte ty vnitřní. Představa souseda, co miluje nahlas puštěné rádio, věčně se dohadující manžele v patře pod námi a rodina se třemi malými dětmi, z toho jedním kojencem nad námi. No prostě dokonalost zvaná společné bydlení. A věčný strach, kdo se přistěhuje vedle, když je tam zrovna volno. Jste zodpovědní a před odchodem třikrát zkontrolujete vypnutou žehličku? To je fajn, ale mají to tak všichni obyvatele domu? Nemožnost rozhodovat do určité míry nad svým majetkem stále více z nás dohání do domů. Jakýmkoli způsobem se snažíme utéct a žít jen s vybranými lidmi, s rodinou. I když ani to není záruka, že manželka při ranním spěchu nenechá zapnutou žehličku na vlasy. Ale představa, že z domu vyjdeme na zahradu, kde máme svoje květiny, lavičku, jezírko. V paneláku můžete maximálně vyjít na chodbu, která je v lepším případě pouze zašlapaná. Na druhou stranu každému, co jeho jest a co se mu líbí! Žijte kde je Vašemu srdci milo!